I v době rozmachu nových informačních technologií a četných mediálních zdrojů patří k nejvýznamnějším pramenům poznání historie i současnosti různé kroniky – školní, farní, spolkové, písmácké soukromé zápisky atd. Mezi nimi zásadní postavení mají kroniky obecní a městské: povinnost vést je ukládá obci či městu už od roku 1920 zákon; leckde byly ovšem vedeny již podstatně dřív, nebo jejich funkci tehdy suplovaly kroniky školní.

Historii našeho města zachycují tyto obecní a městské kroniky:
„Pamětní kniha obecní od r. 1928. Díl II.“ Kronikář František Oharek v úvodním zápise z r. 1928 sumarizuje i události posledního desetiletí, tj. od r. 1918, a kroniku dovádí do r. 1935.

„Pamětní kniha. Kronika obce Otrokovice. Díl III.“ Zde jsou popsány nejprve události let 1936 – 1939; kronikářem byl krátce ještě František Oharek, poté Metoděj Dostál, který vedl kroniku do r. 1939, kdy „v důsledku všeobecného zákazu okupantů doplňovat obecní a školní kroniky“ byly zápisy přerušeny a nebyly vedeny ani v době poválečné, tedy v letech 1945 – 1951. Teprve 1.března 1952 se práce ujal Theodor Láník (který si kromě toho vedl své soukromé obsáhlé a velmi cenné písmácké zápisky) a zachytil vzpomínky na válečné události jako součást zápisu o roce 1952. Poté byla práce na kronice opět přerušena až do 1.dubna 1955, kdy jí byl pověřen nový kronikář Antonín Špetla. Ten zpětně zachytil dění v roce 1954, záznam o roce 1953 však chybí úplně. V jeho práci pokračoval od r. 1957 Adolf Špetla, který ukončil III. díl zápisem za rok 1966. Od sloučení Otrokovic s Kvítkovicemi v r. 1960 se staly zápisy v tomto III. díle společnými pro celou nově vzniklou správní jednotku; do té doby měli Kvítkovičtí své vlastní kroniky (nejprve školní; ta obecní byla založena v r. 1920 starostou Josefem Čápem) i své písmáky (Josef Hradil). V závěru III. dílu Adolf Špetla konstatuje: „První díl kroniky obce Otrokovic byl nedostatečnou evidencí tehdejší správy obce ztracen. Přes veškeré pozdější šetření nebylo zjištěno, u koho se I. díl kroniky nachází.“ Poslední svědectví o něm je z r. 1946.

„Pamětní kniha města Otrokovic. Díl IV.“ Tato část obsahuje zápisy za léta 1967 - 1988 z pera těchto kronikářů: Adolfa Špetly, Josefa Hubáčka (jediný kratičký zápis na prahu „normalizace“), Jiřího Vítka, Jana Gibla, Aleny Hamšíkové a Věry Kramářové (od r. 1986).

„Pamětní kniha města Otrokovic. Díl V.“ Kronikářka Věra Kramářová zde zachytila pětiletí 1989 – 1993, ,,období hektické, naplněné zásadními dějinnými zvraty, převratnými proměnami, překotnými událostmi“, jak konstatuje ve svém závěrečném zápise.

„Pamětní kniha města Otrokovic. Díl VI.“ Kronikářka Věra Kramářová se pokusila „s maximální objektivitou, jsouc si ovšem vědoma svých omezených schopností i neúplnosti informačních pramenů a zdrojů, zaznamenat to nejpodstatnější, čím pulsuje současnost“. Jsou zde obsaženy zápisy od r. 1994 do r. 1998, tedy včetně rozsáhlého svědectví o záplavovém roce 1997 (zápis byl nazván „Neobyčejný rok obyčejného města“).

„Pamětní kniha města Otrokovic. Díl VII.“ Kronikářka Věra Kramářová vybrala nejpodstatnější informace o událostech dalších pěti roků, tedy let 1999 – 2003. Vzhledem k množství a závažnosti společenských proměn jsou všechny zápisy od r. 1989 podstatně obsáhlejší než většina dřívějších.

Od r. 2004 se píše „Pamětní kniha města Otrokovice. Díl VIII.“ Jako zatím poslední je v ní zachycen rok 2007 (zápis o něm končí na str. 426).

Zápisy jsou projednávány a schvalovány Radou města Otrokovice a podepisovány starostkou/starostou města. Píší se speciálním dokumentním inkoustem do svazků vázaných v kůži, které jsou vždy po dopsání (s určitou časovou rezervou) odevzdávány do Moravského státního zemského archivu Brno – Státního okresního archivu Zlín-Klečůvka. Poslední díl Pamětní knihy má vždy ve své péči kronikářka.

Od roku 1997, kdy vzrostl mezi veřejností zájem o to, jak jsou dramatické povodňové události zaznamenány i pro naše potomky, pořizuje kronikářka i elektronickou verzi zápisu (tedy kromě rukopisné), která zůstává uložena na Městském úřadě Otrokovice. V roce 860. výročí první písemné zmínky o Otrokovicích, tedy v r. 2001, se rozhodli manželé Věra a Lubomír Kramářovi pořídit jako dar svému městu elektronickou verzi všech dostupných obecních a městských kronikářských zápisů, tedy počínaje II. dílem z pera Františka Oharka. Na tehdejší dobu průkopnická práce se ukázala být velmi užitečnou; město jejich iniciativu uvítalo a rozhodlo se ještě víc vyjít vstříc svým občanům: byly pořízeny kopie elektronické podoby kronikářských zápisů z období nejstaršího (1928 – 1939) a z nové éry (od r. 1989), které jsou veřejnosti k dispozici pro studium v Městské knihovně Otrokovice (i v její pobočce na Bahňáku) a každoročně jsou doplňovány o nový zápis.

Nový zákon týkající se práce kronikářů (z r. 2006) umožňuje vést kroniky buď rukopisně, nebo elektronicky; město Otrokovice se zatím přidržuje obojí verze – tradiční, prověřené mnoha desetiletími, i moderní, která činí kroniku přístupnou všem vážným zájemcům. Kronikářka vede také obsáhlé přílohy čítající každoročně 150 – 200 listů dokumentů, fotografií, plakátů atd., které se bezprostředně váží k textu kroniky. Ty jsou rovněž archivovány v archivu na Klečůvce.

Od prvního zápisu v VIII. díle Pamětní knihy, tedy od r. 2004, jsou pořizovány stručné výtahy z kronikářských zápisů za každý rok a tyto stručné přehledy vám nabízíme k nahlédnutí.

Věra Kramářová, kronikářka