V pondělí 23. února 2015 od 16:30 do 17:30 hod. proběhne v odloučeném pracovišti Tlumačov sběr víček. Adélce byl diagnostikován vzácný genetický syndrom Phelan Mc Dermid. Tento syndrom je mimo jiné příčinou hypotonie, která ji brzdí ve fyzickém vývoji.
Další pořad, ve kterém se diváci budou moci setkat s jedinečným a nezaměnitelným humorem Zdeňka Izera. Jako vždy přijdou na řadu zábavné scénky, parodie, skvělé vtipy a imitování celé řady populárních českých i zahraničních zpěváků a zpěvaček. Show je tradičně obohacena videoprojekcemi, nejrůznějšími zábavnými kostýmy a převleky a také světelnými efekty.
Záhořané z Prostřední Bečvy vznikli v roce 2006, jejich kapelníkem je Bohumil Růčka. Za dobu své existence má tato kapela za sebou spoustu nejrůznějších vystoupení v širokém okolí na koncertech, plesech, přehlídkách dechových hudeb, oslavách měst či obcí, ale i na svatbách, poutích a dalších kulturních produkcích. Záhořany charakterizuje široký repertoárový záběr převážně z jižní Moravy a Valašska.
4. 3. 2019 v 18 hodin se koná v Městské galerii vernisáž za účasti autora. V rámci vernisáže bude možné zakoupit knihy V. Kunce za snížené ceny. Fotoklub Beseda Otrokovice srdečně zve na výstavu Vladimíra Kunce, dlouholetého člena Fotostřediska Havlíčkův Brod. Fotografování se mu stalo profesí již v roce 1988. V letech amatérské tvorby získal více jak sto cen na celostátních soutěžích a pořádal desítky autorských výstav po celé republice. Tematicky se zaměřoval na reportážní a dokumentární fotografii. V devadesátých letech v jeho tvorbě již převládá krajinářská fotografie. Kunc točí dokumentární film o Šumavě a v roce 2004 vychází jeho knižní prvotina „Vysočina ve fotografii Vladimíra Kunce“. Od té doby se stal autorem více jak třiceti titulů, zobrazujících krásy naší vlasti a vydávání knih se stalo jeho hlavní činností. Obrazové publikace zachycují zejména krajinu Vysočiny, Šumavy a jižních Čech. Výstava potrvá do 31. 3. 2019.
Další Cestovatelská středa, tentokrát s Michalem Štěpy Štěpánkem: “Gruzie je země plná kontrastů a překvapení. Mohutné hradby Kavkazu střídají nížiny plné vinné révy, polopoušť pak zase břehy Černého moře. Gruzie má své nezaměnitelné kouzlo. Snad je to právě díky zvláštní atmosféře, která je zde cítit na každém kroku. Všechno se zdá být evropské, tak podobné tomu, co známe z domova. Záhy ale člověk zjistí, že jazyk, písmo, kultura, tradice, kuchyně i nátura zdejších lidí se výrazně liší… Navštívíme spolu horské oblasti Svanetie, Tušetie, Chevsuretie a Kazbegi, projdeme se uličkami hlavního města Tbilisi a ochutnáme nejednu z místních kulinářských specialit.”
