Výstava Karla Ševčíka představuje výběr portrétů a aktů fotografovaných mimo standardní postupy, i technikou dvojexpozice nebo dlouhé expozice. Těmito způsoby se autor snaží nalézt cestu, jak vyjádřit obrazem vlastní emoce, které projektuje do fotografované osoby a tím zčásti nebo úplně abstrahovat osobnost, kterou fotografoval. Přestože fotí zcela digitálně, využívá techniky, které jsou běžné spíše pro klasickou fotografii a její směry, jako piktorialismus a modernější avantgardní směry. Do jinak prosté fotografie je tak vnesen další prvek či další rovina vnímání výsledného obrazu. Ševčík tímto způsobem vybízí k hledání skrytého významu.